Historie

MP3 - Na tý stráni nad Třebaní

O existenci Zadní Třebaně se dovídáme v písemných materiálech doby na sklonku prvního tisíciletí. Nejde sice ještě o Třebaň Zadní, ale o Třebaně - obce ležící na obou březích Mže při ústí potoka tekoucího od svahů lesnatých kopců. 

První obyvatelé tu sídlili již dávno předtím, než o nich padla první zmínka v královských či knížecích listinách. Nebylo divu. Řeka jim dávala hojnost ryb, stahujících se nad mohutným prahem,les možnosti lovu a půda získaná vymýcením lesa základ pro primitivní zemědělství. Panovník je považoval za obce prosperující a daroval je v roce 1000 po Kr.nově založenému benediktinskému klášteru. Darovací listina knížete Boleslava III. je prvním dokladem o Třebani. V ní panovník daruje Ostrovskému klášteru mimo jiné i rybáře v Dražově, Třebani a Lahovicích. S osudem tohoto kláštera je pak spjat i život Třebaně až do roku 1357, kdy Karel IV. odkoupil od kláštera několik vsí a přičlenil je k budovanému hradu Karlštejnu. Mezi nimi i část Třebaně bližší k hradu, nazvanou později "přední". Tím se začíná postavení části Třebaně za vodou nazývané "zadní" na 200 let měnit. Střídá majitele až je v roce 1550 směnou za Trhové Dušníky přičleněna k hradu. Tím se obě Třebaně dostávají pod správu karlštejnského panství, ale každá v jiném postavení a s jinými povinnostmi. Tak se potom objevují v historii tohoto kraje jako Třebaň Přední a Třebaň Zadní. Názvy Přední a Zadní vyplývají z jejich polohy ke hradu Karlštejnu. Přední Třebaň je později podle jedné ze svých povinností též nazývána Hlásná. 

Původ vlastního názvu Třebaň není sice ve známých historických pramenech uveden, ale má se zato, že byl odvozen od slovního základu třeb- s významem, který je v dnešním slovese tříbiti, ale ve staročeštině znamenalo především mýtiti, klestiti, později i čistiti. Podobně jsou odvozena i jména Třebíč, Třeboň, Třebová aj. 

Na sklonku prvního tisíciletí nebylo území dnešních Čech ještě souvisle osídleno. Archeologické nálezy na obou březích Mže na území dnešních Třebaní mohou vést k domněnce, že tudy vedla obchodní cesta. Kupci využívali možnosti snadného přechodu přes řeku, kterou jim skýtal mohutný říční prah, brod s nejvyšším bodem pravděpodobně v místech dnešního jezu. Primitivní zemědělství tehdy neskýtalo hlavní obživu. Tou byl rybolov a vše co nabízel okolní prales. Nebylo kamenných staveb. Nízké chaloupky pokryté suchou travou, slámou či rákosím z okolních bažin, postavené ze dřeva, hlíny a mechu se tísnily ke skále podél potoka a v prutníkových polích podél řeky. Ty však při každé povodni mizely, často i se svými obyvateli. 

Obyvatelé Zadní Třebaně se od nepaměti živili košíkářstvím. Prutníkové keře se nejlépe dařily na vlhkých místech podél potoků a řek. Tak si Třebaňští drželi území podél Mže až k potoku později nazývanému hrnčířská strouha. Ta už ale patřila Řevnicím. Na jižní straně se táhly spíše lužní lesy, přecházející v mohutné brdské pralesy. S přibývajícím časem se tvář krajiny měnila, lesy byly postupně mýceny a proměňovány v zemědělskou půdu. Poddaní ze Zadní Třebaně měly za povinnost poskytovat potahy a zásobovat hrad dřevem, zatímco manové z Přední Třebaně zajišťovali strážní a hlásnou službu. Mocenské zápasy mezi stavy a králem obsadit výnosný úřad prvního karlštejnského purkrabího se přenášely i na poddané. Když byly v roce 1619 z hradu odvezeny korunovační klenoty a státní archiv, bylo císařovým rozhodnutí zrušeno purkrabství a instituce rytířských a robotních manů. 

Zadní Třebaň se stává od roku 1625 majetkem českých královen, později rakouských císařoven. Čítá v té době 25 stavení. Statky a chalupy stavěné již z dřevěných tesaných trámů jsou kryté došky. Za obytnými staveními bývala u statků konírna a chlév. Za nimi teprve ovčín a stodola. Obytnou část představovala velká sednice s pecí uprostřed a komora. Dvorky bývaly neohražené, obrostlé trním. V době po třicetileté válce bylo v Zadní Třebani 7 statků, 16 chalup a mlýn. Ze zápisů z té doby se dovídáme, že mlýn byl svobodný a obyvatelé se kromě již řečených činností zabývali též hrnčířstvím a obchodem. Obec se v té době již výrazně přetvářela na zemědělskou, v níž se již uplatňovala i potřebná řemesla. Malé chaloupky či spíše chatrče se však dál krčily v prutníkových polích směrem ke Svinařům a Řevnicím, roztroušeny kolem zdrojů pitné vody. V čele obce stál v té době již rychtář jmenovaný vrchnostenským úřadem. Od vrchnosti přijímal rozkazy, jejichž plnění vymáhal. První známý rychtář byl v Zadní Třebani jmenován v roce 1694. 

Berní rula z r. 1653, která byla prvním a spolehlivým místopisem nám skýtá celkem pravdivý obraz i o Zadní Třebani. Rozděluje obyvatele na sedláky, chalupníky a zahradníky, domkáře. Významný byl i zde chov ovcí. V zápisech stojí kolik měla Třebaň ovčáckých mistrů a kolik pacholků. Obec vytvářela prakticky uzavřenou komunitu. Komunikace s okolím byla velmi špatná a v zimních měsících často nemožná. Cesty byly vozové, polní. 

Osmnácté století přineslo i sem řadu změn. Zrušení nevolnictví, toleranční patent a zavedení Raabova systému vytváří nové údobí v postavení českého sedláka. Raabisace přinesla Zadní Třebani snížení daně z poddanského i panského rustikálu z 245 zl. na 235. Na konci osmnáctého století se již matně rýsuje sociální rozvrstvení obyvatel Zadní Třebaně. Bezzemci, domkáři, rybáři, pletáci, chalupníci a sedláci. Zvláštní postavení zaujímali voraři. Plavívali dřevo z křivoklátských lesů. Vory se plavily mlýnskou strouhou při otevření stavidel. Při povinném číslování v roce 1770 měla obec 31 stavení. Tento počet se udržel až do roku 1862, kdy se rozrostl o 3 čísla. Tento stav pak trval až do roku 1901. 

Obyvatelé většinou neuměli ani číst ani psát. Teprve konec tohoto století přinesl zásadní obrat. Devatenácté století přineslo i do Třebaně vlnu národního obrození. Třebaňský mlýn se stal asylem několika českých buditelů. Nejznámějším byl syn tehdejšího nájemce František Fastr. Mlýn tehdy patřil rodině Tůmových. K nim na mlýn přijížděl synovec Karel Tůma, pozdější spisovatel a žurnalista. Nejvýznamnější osobností byl dr. Karel Sladkovský, který sem přichází po desetiletém vězení v r. 1859. Toto století bylo poznamenáno i krvavými válkami. Hned na počátku to byly války napoleonské, kdy mnoho sedláků muselo s vojskem na přípřež. Domů se pak vrátili často pěšky s těžkými omrzlinami a neléčenými chorobami. Hospodářství tak upadala do bídy. Další ranou byla v druhé polovině století pruská válka. Po ní nebylo ani potahů ani lidí. Po této válce vypukla cholera, které padlo ve Třebani za obět' 11 občanů vesměs z chalup. I příroda se chovala macešsky. V roce 1872 stihla obec největší povodeň století, a to nejen na řece, ale i na potoce. 

Velký průlom do života Zadní Třebaně přinesla stavba železnice. Provoz na ní byl zahájen 15. července 1862. Významnou byla i stavba lokální trati Zadní Třebaň -Lochovice. Její stavba trvala půl druhého roku. 

Ale to již nastupuje století dvacáté. V obci působí Sbor dobrovolných hasičů, čtenářská beseda a spolek vysloužilců. Sokol zde založen nebyl. Vlastenečtí Třebaňáci do něj vstupují v Řevnicích. V Řevnicích je založena měšťanská škola. Navštěvují ji i třebaňské děti, a tak se vzděláním přibližují dětem městským. 

Životem ve Třebani otřásá první světová válka. Nevrátilo se z ní 9 mladých mužů. Po válce se do obce přiženilo nebo se vrátilo 6 legionářů - mužů, kteří během války vstoupili do dobrovolnického vojska bojujícího za samostatný stát. V polovině dvacátých let zastihla Třebaň velká živelná pohroma, která obcí doslova otřásla a změnila její podobu. Proud vody odnesl i železniční násep, takže koleje visely ve vzduchu. 

Obec se přesto rychle rozrůstala. Parcelace polí v části U dubu dala možnost výstavby rodinných domků zejména železničářům, kteří využili možnosti půjček a vystavěli si na tehdejší dobu pohodlné příbytky, které vydržely až do konce století. Starostou obce byl sociální demokrat Rudolf Zuska, povoláním zedník. Byl starostou až do konce druhé světové války. Po krátkých dvaceti letech se znovu objevuje hrozba války. Matky, které před pětadvaceti lety doprovázely na nádraží své muže nastupující do války, se tam loučí nyní se svými syny. K boji však nedochází, zato k potupné kapitulaci. Její důsledek se projeví o půl roku později, kdy se samostatný československý stát rozpadá a země je okupována německými vojsky. A pak nastávají pro Třebaň krutá léta. První je zatčen nájemce mlýna Václav Cánský. Persekuce se však dál rozrůstá. Třebaň opouští mladí lidé, kteří jsou nasazováni na práci do Německa. V létě 1944 jsou po vyhlášení "totálního válečného nasazení" zařazeni do průmyslu i šestnáctiletí chlapci,kteří zde musí pracovat 72 hodin týdně. 

Konečně se válka končí. Trať ostřelují hloubkoví američtí letci, lesy se plní parašutisty a partyzány. Začíná pražské povstání. Třebaní projíždějí kolony sborů generála Vlasova, spěchající na pomoc Praze. Bojuje se i ve Třebáni. 9. května je u hájku pod Lhotkou raněn do břicha devatenáctiletý Stanislav Novák. Po několika hodinách na zranění umírá. 11. května přijíždějí do Třebaně první Rusové. Unavení, pokrytí prachem po jízdě na otevřených fordkách. 

Na popravišti nebo mučením v koncentračních táborech přišlo o život 13 obyvatel Zadní Třebaně. Nebylo však ještě všemu konec. 

Historický rok 1948 se zapsal černým písmem i v Zadní Třebani. Komunistický puč změnil tvář obce a jak se později ukázalo hluboko zasáhl do myšlení lidí, hlavně do jejich mravního vědomí. Ze Třebaně odcházejí mladí lidé do emigrace. Jiní jsou později zatýkáni a odsouzeni ve vykonstruovaných procesech na dlouhá léta do vězení nebo na otrocké práce v jáchymovských dolech. Pod nátlakem několika občanů se zakládá ve Třebani Jednotné zemědělské družstvo a všichni zemědělci musí odevzdat své hospodářské stroje. Cesta k jejich likvidaci je nastoupena. Politické strany dávno neexistují. Ve státě i v obci vládnou komunisté, řízení přes svůj ústřední výbor komisaři ze Sov. svazu. 

Když se v roce 1968 začíná národ probouzet ze zrůdné iluze komunismu, zdravé jádro třebaňských občanů se hlásí o slovo. Jsou však znovu umlčeni příchodem okupační armády tentokrát sovětské. Pak uběhlo dalších dvacet let. 

Léta 1980 a 1981 byla roky velkých povodní na Berounce i na potoce. Letní vodu 1981 Ize označit jako letní vodu století. Nikdo nepřišel o život, ale hmotné škody byly mnohamilionové. 

Koncem osmdesátých let začíná vycházet v Zadní Třebani první periodická tiskovina zatím hlavně se sportovní tematikou. Na druhé straně se však již ukazoval úpadek morálky. Objevovaly se krádeže i projevy vandalství. V roce 1988 se poprvé po desítkách let konala svobodná oslava 28. října. Organizovala ji třebaňská mládež. Stejná skupina, která již začala s obnovováním zapomenutých lidových tradic. Staročeské máje a masopusty dostávaly jiný lesk a těšily se velkému zájmu obyvatel. 

Začátek roku 1989 přinesl i do Třebaně otřesné zprávy. Shromáždění studentů na Václavském náměstí, kde se před dvaceti lety upálil na protest proti sovětské okupaci student Jan Palach, bylo brutálně rozehnáno. Násilím byly tlumeny jakékoliv snahy po národní svobodě. Situace vyvrcholila masakrem studentů na Národní třídě. Ten byl signálem k rozhodným krokům se všemi riziky i nadějemi. Zadní Třebaň se brzy stala součástí tohoto dění. Již od prvních historických dnů naplňoval vývěsní skříňky student Miloslav Frýdl vývěsní skříňky zprávami o dění v hlavním městě. Lidé je pečlivě pročítali. Na popud studentů bylo založeno Občanské fórum. Na svolaném shromáždění požadovali občané odchod komunistů ze všech funkcí ve vedení obce. To se také stalo. Třebaňští vyklidili obec s konečnou platností. Začal se nový život. 

Mládež vydávala dvakrát měsíčně vlastní třebaňský tisk Naše noviny. Lidové tradice a obyčeje oživené skupinou mládeže kolem Našich novin nabývaly nejen na své kráse, ale i významu, který brzy začal přesahovat rámec obce. Staročeské Máje, masopusty a vánoční idyla vytvářely neopakovatelné kouzlo pro ty, kteří mu dokázali naslouchat. Každé dva měsíce se konalo veřejné zasedání, na němž byli občané seznamováni s výsledky i záměry. Během roku ohlásilo podnikatelskou činnost 86 osob. V komunálních volbách v roce 1994 byl starostou zvolen technik Lubomír Schneider, nezávislý kandidát za Občanskou demokratickou stranu. Jemu bylo dáno, aby obec po čtyřicetileté devastaci zvelebil a převedl do dalšího století i tisíciletí a současně, aby oslavil tisíc let jejího trvání. 

František Šedivý 

Boleslav III.

Karel IV.Historická podoba Karlštejna

Parní vlak u Zadní Třebaně